Aikidó

Aikidó je jedno z nejmladších japonských bojových umění. 

Název je složen ze tří japonských znaků:

合 – ai – harmonie

気 – ki – energie

道 – dó – cesta

morihei

Aikidó vytvořil v první polovině 20. století Morihei Uešiba (1883–1969) po dlouholetém studiu starých škol šermu a boje beze zbraní (zejména Daito-ryu Aikijujutsu) jako nástroj pro všestranný rozvoj. Po jeho smrti pokračoval v rodinné tradici jeho syn Kišomaru Uešiba, který se zasloužil o počátky šíření Aikidó mimo Japonsko. V současné době udržuje rodinnou tradici vnuk zakladatele – současný Doshu Moriteru Uešiba. Linie či styl reprezentovaný rodinou Uešiba je označován jako Aikikai, někteří přímí žáci zakladatele ovšem zakládají vlastní styly a školy (Iwama-Ryu, Ki-Aikido, Yoshinkan, Nishio-Ryu atd.). Centrálním dojo v rámci linie Aikikai je Hombu dojo v Tokiu, ve kterém vyučují členové rodiny Uešiba.

Ukázka Aikidó (Moriteru Uešiba, 2013)


Ó-Sensei Morihei Uešiba (1883 – 1969)

Ó-Sensei Morihei Uešiba se narodil 14. prosince 1883 v Tanabe jako jediný syn otce Jokura a matky Juki. Městečko Tanabe leží na úpatí pohoří Kumano, kde podle legendy sestoupili na zem bohové, aby stvořili japonský národ. Toto posvátné místo plné svatyní mělo veliký vliv na Uešibův smysl pro duchovno a přírodu. Nesporně zásadní význam pro formování jeho osobnosti však měli dva lidé, s nimiž se během svého života setkal.

Prvním z nich byl muž, kterého sám   popsal jako válečníka ze starých časů. Byl jim Sokaku Takeda (1860-1943), nelítostný válečník obávaný po celém   Japonsku, který s oblibou tvrdil, že na každéUeshiba3m rohu na něj číhá nepřítel a   podle toho se i choval. Chodil neustále ozbrojen a své umění neváhal použít   kdykoli to uznal za vhodné. Takedovo mistrovství a Daito-ryu Aikijujutsu,   kterému vyučoval, udělalo na Uešibu veliký dojem. Stal se jeho žákem a   později to bylo právě Daito-ryu Aikijujutsu, které dalo Aikido jeho technický   základ.

Druhým člověkem, který změnil běh Uešibova života, byl Ónisaburó Deguči (1871-1948), vůdce náboženského hnutí Ómoto-kjó. Uešiba se stal stoupencem učení Ómoto-kjó a Degučiho přijal za svého duchovního vůdce.

Roku 1924, tedy v době kdy situace ve střední Asii byla značně nestabilní, se Uešiba spolu s Degučim zúčastnil výpravy do Mongolska.

Po návratu domů se Uešiba ponořuje do intenzivního tréninku. Objevuje novou dimenzi Budo, kterou poprvé poznal v Mongolsku. O rok později byl vyzván na souboj námořním důstojníkem. Uešiba výzvu přijal, ale nastoupil proti němu beze zbraně. I přesto že důstojníkovo umění meče bylo nemalé, nebyl schopen se Uešiby ani dotknout.

Kromě vyučování v různých dojo, demonstruje své umění před japonskou vládnoucí elitou. Publikuje spisy o budo, Budo Renšu a manuál Budo. Stává se předsedou nově založené společnosti pro šíření budo, poradcem pro bojová uměni na univerzitách Šinbuden a Kenkoku a vyučuje na vojenské policejní akademii.

osensei-tree

Druhá světová válka Uešibou hluboce otřásla, rezignuje na všechny své oficiální funkce a odchází do ústraní městečka Iwami. Tam se svou ženou Hacu žije v prostých podmínkách. Živí se zemědělstvím, věnuje se modlitbám a meditacím, ale také dotváření nového bojového umění založeného na principu nesoupeření a určeného všem lidem bez ohledu na národnost, náboženství či společenské postavení. V Iwamě staví svatyni Aiki, která se spolu s Tokijským Honbu dojo stává dalším centrem Aikido. Po válce se Uešiba věnuje šíření svého systému a to nejen v Japonsku, ale i ve světě. Do konce svých dnů učil své žáky duchu Aiki a kdykoliv se objeví na tatami, udivuje svou energií a až nadlidskými schopnostmi. 26. dubna 1969 Morihei Uešiba umírá ve věku 85 let. 

zdroj: KREJČÍ, Jiří. Ó-Sensei Morihei Uešiba: život, osobnost a dílo zakladatele aikidó. Adamov: Temple, 1999, 171 s. ISBN 80-901-6416-1.


Ó-sensei: Aikidó Doka 

Aiki není technika, pomocí níž se bojuje nebo poráží nepřítel. Je to cesta k usmíření světa a k tomu, aby se všichni lidé stali jednou rodinou.

Myšlenka sloužit míru všech lidí na celém světě je v aikido velmi potřebná na rozdíl od myšlenky toho, kdo si přeje být silný nebo kdo cvičí jen proto, aby porazil protivníka.

V Aikido neexistuje žádný nepřítel. Mýlíte se, když se domníváte, že budo znamená mít soupeře a nepřátele, být silný a porazit je. Ve skutečném budo nejsou ani soupeři ani nepřátelé. Pravé budo znamená být v jednotě s vesmírem a být spojený se středem vesmíru.

Vítězství znamená vítězství nad myšlenkou sváru v sobě samém. To je cesta ke splnění vašeho uděleného úkolu.

Chápat aikido, jako pouhou metodu sebeobrany, by bylo velmi zužující. Nedílnou složkou aikido je sice budo, jak řekl Ó-sensei: “Budo je zdrojem síly aikido.”  Ale podstata aikido je mnohem hlubší. Aikido je celkový životní přístup, který vychází a je zakotven ve zcela jedinečné filosoficko-náboženské a kulturní tradici Japonska. 

Aikido je neodporování. Protože neodporuje, vždy vítězí.

Tajemstvím aikido je harmonizovat sebe samé s pohybem vesmíru a uvést nás do souladu s vesmírem jako takovým. Ten, kdo získal tajemství aikido, má vesmír uvnitř sebe a může říci, “Já jsem vesmír.”

Nejsem nikdy poražen, ať je rychlost nepřítelova útoku jakákoli. Není to proto, že by má technika byla rychlejší než ta nepřítelova. Není to otázka rychlosti. Boj skončí dříve než začal.

Když nepřítel zkouší bojovat se mnou, samotným vesmírem, musí prolomit harmonii vesmíru. Proto už v okamžiku, kdy má myšlenku se mnou bojovat, je poražen. Neexistuje zde žádná míra času – rychle nebo pomalu.

Ti, kteří mají pokřivený charakter a myšlenku na svár, jsou už od počátku poraženi.

Nedívejte se do protivníkových očí, jinak bude vaše mysl vtažena do jeho očí. Nedívejte se na jeho meč nebo jím budete zabiti. Nedívejte se na něj nebo bude váš duch rozptýlen. Pravé budo je pěstováním přitažlivosti, se kterou přitáhnete protivníka k sobě. Vše co musím dělat je držet se této cesty.

Dokonce i když stojím zády k nepříteli, stačí to. Když zaútočí úderem, zraní sám sebe svým vlastním záměrem udeřit. Jsem v jednotě s vesmírem, nic víc. Když stojím, bude protivník přitažen ke mně. Neexistuje žádný čas a prostor v Aikido – jenom vesmír takový jaký je.

Jsem klidný jakkoli a kdykoli jsem napaden. Nemám žádnou oddanost k životu nebo smrti. Nechávám vše tak jak je na Bohu. Straňte se oddanosti k životu a smrti a mějte mysl, která Mu vše svěří, nejen když jste napadeni, ale také ve vašem každodenním životě.